Přes dobře nastavený program logopedické intervence pro dětí s PAS, často nedochází k očekávanému progresu. Důvodem jsou často bariéry v oblastech chování, učení nebo jazyka. Jedná se o schopnosti a dovednosti, o které jsme zvyklí se často při své práci opírat, u dětí s PAS to však často není zpočátku možné.
Ve VB - MAPP (Verbal Behavioral Milestones Assessment and Placement Program, M. L. Sundberg) je zmiňováno 24 možných bariér, které lze rozdělit do několika širších skupin:
První se týká problémového chování (vztekání, agresivita, sebepoškozování) a nedostatečná instruktážní kontrola. Děti od nás utíkají, nespolupracují, odmítají se zapojit do nabízených aktivit.
Další bariéry se týkají deficitů v oblasti sociálního chování - děti mají omezenou motivaci navazovat sociální, oční kontakt, hůře nás tedy následují, imitují.
Také chybějící nebo oslabené schopnosti a dovednosti týkající se učení jsou velkou bariérou v rozvoji komunikace, jazyka a řeči. Jedná se např. o schopnost generalizace, motorické imtitace, skenování, oslabená motivace, závislost na promptech.
Další skupinou jsou deficity v pragmatické rovině - často úplná absence schopnosti si žádat o věci, aktivity nebo informace, schopnosti pojmenovat, odpovídat na otázky, vokálně imitovat a následně pak získaný repertoár přenášet mezi jednotlivými funkcemi.
Také časté specifické chování dětí s PAS narušuje intervenci - autostimulace, heperaktivita, odlišnosti ve smyslovém vnímání.
A v nedposlední řadě to jsou fyzické a zdravotní bariéry - poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, potravinové intolerace, vedlejší účinky medikace atd.
Každé dítě je individuální, proto je potřeba na začátku intervence tyto bariéry zjistit (dotazníky, rozhovory, pozorování) a náš program tomu přizpůsobit. Některé chování, dovednosti a schopnosti potřebujeme budovat a navyšovat, některé potřebujeme naopak odstranit.
Často spolu velice úzce souvisí absence některé dovednosti a existence bariéry. Např. dítě si neumí žádat o věci a aktivity, proto se vzteká. Pokud je nastavená AAK, dítě si začne žádat pomocí znaků, obrázků nebo jiným komunikačním systémem, a následně dochází ke snížení problémového chování. Okolní lidé tak začnou být pro dítě důležití a více tak začíná navazovat sociální kontakty, čímž vzniká více příležitosti k imitaci nebo třeba budování instruktážní kontroly.
Některé bariéry se objeví až v průběhu intervence - např. závislost na promptech se obejví až při učení žádostí.
Při nastavování programu bychom tedy měli zvážit všechny možné bariéry a určit priority tak, aby program fungoval, abychom nepracovali na schopnostech a dovednostech, pro které nejsou ještě vhodné podmínky. U některých dětí tak může být prioritou odstranění některých z těchto bariér, před budováním jazyka a akademických dovedností. Naopak u některých dětí budováním jazykových schopností odbouráme některé bariéry.
